Jak jsem začal chytat ryby

Jakub Hladký 20.09.2018

Mé rybářské revíry O rybách Rybářova duše Život s rybářem

Můj první opravdový prut s navijákem jsem dostal od svého dědy. Měli jsme tehdy chatu u Berounky na Rokycansku. A ač děda rybář nebyl, stal se tím, kdo mě s rybářskou vášní navždy propojil. První krůčky začaly plavanou na kuličku chlebového těsta a s ouklejkami u břehu.

Mé nejstarší rybářské pruty, ten žlutý je můj první.

V dětství jsme bydleli v Praze blízko Šáreckého potoka a vodní nádrže Džbán. Při venkovním řádění s kamarády jsme se kolem nich pohybovali co chvíli. Netrvalo dlouho a prut z chaty jsem si po víkendech začal vozit domů.

Rybářský lístek mám od základní školy

U vody jsme s kamarády byli opravdu často a tak netrvalo dlouho a jeden z tatínků, taky rybář, nás dovedl na dejvický rybářský svaz, kde jsme jako jedenáctiletí udělali zkoušky. Od té doby je ze mne organizovaný rybář ČRS.

Hlavní zkušenosti z Berounky a Džbánu

Na Berounce (revír č. 9) jsem si osahal lov ryb na tekoucí vodě a mám jej doposud nejraději. Jak na položenou, tak na plavanou i přívlač. Na chatě jsem postupem času otestoval všechny tyto techniky. Jen muškaření jsem nikdy pořádně nezkoušel.

Chodíval jsem o víkendech ráno s tátou do lesa. On na houby, já na ryby. Na plavačku v lese, kde se stromy naklánějí nad vodu podél břehu, na kuličku sterilovaného hrachu nebo na žížaly, jsem chytal krásné tlouště, okouny a další ryby. Dodnes ta místa mám před očima.

Údolní nádrž Džbán byla především zdrojem zkušeností chytáním na položenou. Tu a tam mi někdo, koho jsem požádal o povinný dozor, poradil, co a jak dělat. Popřípadě jsem pokradmu leccos okoukal. Především jsem se ale učil sám, nebo z knihy 1000+1 rada pro rybáře. Větší úspěchy se dostavovaly už záhy.

Cejnů a plotic jsem však na lisovanou pařenou housku nachytal velmi mnoho. Tu a tam se také našel nějaký kamarád, nebo jsem někoho známého potkal u vody a ten přispěl další radou.

Rybařina je pro mě odpočinkem i kontaktem s přírodou

Berounka 9 zalitá podzimním sluncem

Ryby byly pro mě už tehdy únikem od všech úkolů a dětských povinností. K přírodě a především

vodě jsem měl vždy velmi blízko a učím i své děti vážit si přírody a chránit ji. Nezastavila to ani puberta, kdy se četnost vycházek k vodě samozřejmě velmi snížila. Ovšem rybám jsem zůstal věrný doposud a nebylo jediné sezóny, kterou bych vynechal.